Jak se připravit na přijímačky a kdy je nejlepší s přípravou začít?

Kdybych řekla, že čím dříve, tím lépe, byla by to jen částečně pravda. Faktor času samozřejmě hraje důležitou roli, ale není jediný. Pro mnoho dětí je navíc samotný fakt, že už s přípravou začaly, uklidňující – mají pocit, že situaci řeší a mají ji více pod kontrolou.

Z naší zkušenosti vyplývá, že ideální je začít během října nebo listopadu. V této fázi však nejde o intenzivní přípravu, ale spíše o  pozvolný rozjezd a vytvoření návyku na pravidelnou práci.

Opravdu intenzivně většina dětí začíná pracovat až po novém roce, kdy se postupně dostávají i pod větší časový tlak. Ale právě návyk na pravidelnou přípravu vytvořený během předchozích měsíců jim v tomto období výrazně pomáhá.

V září by se dítě i celá rodina měli především vrátit do stabilního školního režimu. Pokud je to možné, je vhodné už neplánovat další dovolené nebo delší absence a postupně se soustředit na nový školní rok.

Zároveň je dobré začít přemýšlet o konkrétních středních školách a průběžně si o nich zjišťovat informace. Dítě by si také mělo postupně ujasnit své silné a slabší stránky a společně s rodiči zvážit, zda bude potřebovat doučování nebo jinou formu přípravy a v jakém rozsahu.

První jeden až dva měsíce školního roku bych tedy vnímala spíše jako stabilizační období než jako dobu, kdy je nutné zahájit intenzivní přípravu na přijímací zkoušky.

Úspěšná příprava je především pravidelná a relativně dlouhodobá (3-6 měsíců), s postupným zintenzivňováním před zkouškou.

A dále je třeba klást důraz na to, aby v celkovém rozsahu byla pro děti v deváté třídě snesitelná a dlouhodobě zvládnutelná. Příprava na přijímací zkoušky by neměla znamenat, že dítě rezignuje na běžný život, své zájmy nebo potřebný odpočinek. Několikahodinová každodenní příprava je podle mého názoru naprosto nesmyslná. Mnohem větší význam má pravidelnost a taky radost z jednotlivých malých úspěchů.

Značka ideál je začít nejpozději začátkem listopadu a samostatné přípravě věnovat cca 30min tak 4-5krát v týdnu. Samozřejmě při navštěvování nějaké formy externího doučování bude pravděpodobně nějaký den příprava delší. Důležité ale je, aby byla práce rozložena pravidelně během týdne a dítě nemuselo vše dohánět jednorázově.

Jak rodič pozná, že dítě potřebuje pomoc, doučování nebo intenzivnější přípravu?

Těžko :-(

První orientační informací mohou být známky z běžné školní výuky, ale samotný školní prospěch nemusí být dostatečně vypovídající. Nároky jednotlivých škol se totiž mohou výrazně lišit.

Rodičům bych proto doporučila stáhnout některý z oficiálních testů CERMAT z minulých let a nechat dítě, aby si jej zkusilo samostatně vypracovat za podmínek co nejpodobnějších skutečné zkoušce. Výsledek velmi rychle ukáže, kde má dítě rezervy, zda má problém s konkrétními typy úloh, s časem nebo například s porozuměním zadání. Pokud jsou potíže výraznější, je vhodné začít včas uvažovat o doučování.

Chyb, které děti při přípravě dělají, je celá řada, ale většinu z nich lze pravidelným tréninkem poměrně snadno odstranit. Za jeden z největších problémů však považuji schopnost dlouhodobě se soustředit. Obecně dnes u dětí často pozorujeme problémy s udržením koncentrace po delší dobu.

Ve škole jsou zvyklé na vyučovací hodinu v délce 45 minut. Přijímací test však vyžaduje soustředění po výrazně delší dobu – 60 minut u českého jazyka a 70 minut u matematiky. Pro řadu dětí je právě toto velmi náročné.

Součástí přípravy by proto nemělo být pouze procvičování učiva, ale také postupný nácvik práce v časovém limitu a schopnosti udržet pozornost po celou dobu testu.

Rodičům bych doporučila především zachovat obezřetnost vůči nereálným slibům typu „právě naše metoda zaručí vašemu dítěti úspěch“ nebo „jen naši odborníci znají způsob, jak přijímací zkoušky zvládnout“.

Žádný odborník ani žádná metoda nemohou udělat zázrak bez spolupráce samotného dítěte.

Kvalitní příprava může dítěti výrazně pomoci, vysvětlit mu problematické učivo, naučit ho správné postupy, ukázat mu strategii práce s testem a dodat mu potřebnou jistotu. Ale bez velké míry vlastní práce a motivace dětí však nelze úspěch jednoduše garantovat.

Při výběru bych proto sledovala především zkušenosti lektorů, způsob práce s dětmi, velikost skupiny, pravidelnost výuky....

Ceny se mohou výrazně lišit podle regionu, typu přípravy i její intenzity. Sama mám největší zkušenost s Prahou, proto bych si netroufla uvádět obecný průměr pro celou republiku.

Velký rozdíl je také mezi skupinovým kurzem, individuálním doučováním a kombinací několika forem přípravy. Celkové náklady proto mohou být velmi rozdílné.